Hugendubel.info - Die B2B Online-Buchhandlung 

Merkliste
Die Merkliste ist leer.
Bitte warten - die Druckansicht der Seite wird vorbereitet.
Der Druckdialog öffnet sich, sobald die Seite vollständig geladen wurde.
Sollte die Druckvorschau unvollständig sein, bitte schliessen und "Erneut drucken" wählen.

Bylo nás pet

E-BookEPUBePub WasserzeichenE-Book
146 Seiten
Tschechisch
SAGA Egmonterschienen am10.02.2023
Jaké lumpárny spolu vyvádí kamarádi Petr Bajza, ?en?k Jirsák, Tonda Bejval, Éda Kemlink a Pepek Zilvar z chudobince?Legendární p?íb?h p?ti kluk?, kte?í spolu pro?ívají v?elijaká dobrodru?ství! Veselý ro??ák Petr vám o tom v?em rád povypráví.Nechte se unést zpátky v ?ase do ?eského malom?sta za?átku 20. století, potkejte zap?klého pana Fajsta, obecního ?ebráka Zilvara nebo spolu s Petrem zavítejte do cirkusu. A nezapome?te, slu?né chování je striktn? vy?adováno - ale pouze pokud se dívají dosp?lí! Petr?v p?ísný tatínek a laskavá maminka mají o?i tém?? v?ude a protivná slu?ka Kristýna (zvaná Rampepurda) na Petra moc ráda v?echny jeho lumpárny nahlásí.Kni?ní p?edloha se stala inspirací jak pro rozhlasové, tak televizní zpracování. Knihu napsal Karel Polá?ek v dob? okupace a je to zárove? i jeho poslední dílo.-

Karel Polá?ek (1892-1945) byl ?eský humorista, spisovatel a noviná? ?idovského p?vodu. Jeho nejslavn?j?ím dílem je humoristický román Bylo nás p?t, ve kterém zaznamenal vzpomínky na své d?tství v Rychnov? nad Kn??nou. Zem?el na konci války v koncentra?ním tábo?e Gleiwitz.mehr

Produkt

KlappentextJaké lumpárny spolu vyvádí kamarádi Petr Bajza, ?en?k Jirsák, Tonda Bejval, Éda Kemlink a Pepek Zilvar z chudobince?Legendární p?íb?h p?ti kluk?, kte?í spolu pro?ívají v?elijaká dobrodru?ství! Veselý ro??ák Petr vám o tom v?em rád povypráví.Nechte se unést zpátky v ?ase do ?eského malom?sta za?átku 20. století, potkejte zap?klého pana Fajsta, obecního ?ebráka Zilvara nebo spolu s Petrem zavítejte do cirkusu. A nezapome?te, slu?né chování je striktn? vy?adováno - ale pouze pokud se dívají dosp?lí! Petr?v p?ísný tatínek a laskavá maminka mají o?i tém?? v?ude a protivná slu?ka Kristýna (zvaná Rampepurda) na Petra moc ráda v?echny jeho lumpárny nahlásí.Kni?ní p?edloha se stala inspirací jak pro rozhlasové, tak televizní zpracování. Knihu napsal Karel Polá?ek v dob? okupace a je to zárove? i jeho poslední dílo.-

Karel Polá?ek (1892-1945) byl ?eský humorista, spisovatel a noviná? ?idovského p?vodu. Jeho nejslavn?j?ím dílem je humoristický román Bylo nás p?t, ve kterém zaznamenal vzpomínky na své d?tství v Rychnov? nad Kn??nou. Zem?el na konci války v koncentra?ním tábo?e Gleiwitz.
Details
Weitere ISBN/GTIN9788728428344
ProduktartE-Book
EinbandartE-Book
FormatEPUB
Format HinweisePub Wasserzeichen
FormatE101
Erscheinungsjahr2023
Erscheinungsdatum10.02.2023
Seiten146 Seiten
SpracheTschechisch
Artikel-Nr.11051968
Rubriken
Genre9200

Inhalt/Kritik

Leseprobe



Do skoly chodím kazdý den kolem jednopatrového domu, na kterém je stít s nápisem Martin Bejval. A pod tím jest tiskacím písmem napsáno: Povoznictví a obchod uhlím. Ten nápis je modÅe a cervenÄ vymalovaný a po obou stranách jsou zkÅízená kladívka, coz se mi velice líbí. Ale jestÄ více se mnÄ líbí koÅská hlava, co je pÅidÄlaná mezi dvÄma okny v prvním patÅe. Kdyz jsem byl malý, tak se mnÄ ta hlava nic, ale docela nic nelíbila, jelikoz jsem se jí bál. Ona má poÅád otevÅenou hubu a cení zuby. Usklíbá se tak, jako by na mne nÄco vÄdÄla, pockej, ty kluku nezdárná, já to na tebe Åeknu. Chodil jsem na ni zalovat, ze se v jednom kuse na mne sklebí a já jí pÅece nic nedÄlám. To ona poÅád zacíná, aÅ¥ si to nechá! Maminka mne musila chlácholit a pravila, ze ta hlava mnÄ nic nemůze udÄlat, jelikoz je dÅevÄná.

Ale to mnÄ mohla Åíkat poÅád a já jsem jí nechtÄl vÄÅit, jelikoz jsem byl dÄsnÄ hloupý. A kdyz jsem sel kolem Bejvalů, tak jsem velice rychle utíkal. Já jsem si myslil, ze koÅská hlava povídá na mne septem vselijaké klepy. NÄkdy jsem poslouchal, jak septá: Procs nejedl dneska polévku, takovou dobrou polévku? Já vím, zes trápil zrzavého kocoura Honzu, jelikoz jsi mu pÅidÄlal na tlapky oÅechové skoÅápky, a on chodil po baráku a hlucnÄ klapal a byl z toho velice mrzutý, jak k tomu pÅijde? Nevís, ze cítí bolest jako ty, nedÄlej mu trampoty. A kdo vydloubal sluzce KristýnÄ rozinky z vánocky, hé!

Já jsem pravil, ze to není prauda a nech si to a zalobníci pÅijdou do pekla a certi budou do nich sÅ¥ouchat vidlemi, aby nezalovali. Ale ona se poÅád sklebí a poÅád nÄco septá tichým hlasem, vsak já popadnu klican a bácnu ji, aby se nesklebila.

Nýcko vsak uz jsem velký, procez jsem chytrý a vím, ze koÅská hlava se mnÄ neposmívá, ona to dÄlá jen tak a já jsem se s ní skamarádil. Kdyz jdu do skoly, tak jí pravím: Nazdar! a ona taky praví: Nazdar! Na jaÅe se mne ptá, budou-li dneska kulicky nebo se bude hrát tyckrle 1 . Nebo se snad bude na hÅisti prohánÄt meruna, a tudíz mne napomíná, abych nezapomnÄl micudu napumpovat. Já na to pravím: DÄkan, nezapomenu! V létÄ by chtÄla vÄdÄt, co bude s koupáním. Jestli se jde dneska ke Kalhotám, nebo ke Klobouku. Na podzim by chtÄla jít s námi poustÄt draka nebo dÄlat ohnícky a v zimÄ dÄlat snÄhuláka nebo sáÅkovat nebo na kluzistÄ. Já vidím, ze by s námi chtÄla chodit, ale který hoch by chtÄl chodit s dÅevÄnou koÅskou hlavou, aÅ¥ si zůstane, kde je.

A skolu máme pÄknou novou a my máme taktéz pana ucitele Veselíka, on nosí zlaté brejle a o pÅestávce jí housku a cte si v knízce, a kdyz vidí nezdobu, tak ulozí trest, jemu je to fuk. O pÅestávce býváme na dvoÅe a nÄkteÅí záci dÄsnÄ Åvou a já taktéz. Na tom dvoÅe nás jednou vyfotografoval pan Potůcek, co se dobÅe ucí a dávají pozor, ti sedÄli v první ÅadÄ, pan ucitel sedÄl uprostÅed a pÅespolní zajíci stáli a koukali se. Já mám tu podobenku zarámovanou a visí nad pohovkou, co si na ni nesmí nikdo sednout, jenom teta AndÄla, co po ní budeme dÄdit, a ona to ví, procez má na nás dÄsného vzteka. Procez se posadí a kouká se velice pÅísnÄ. Vedle mne sedí Éda Kemlink, co s ním chodím, nalevo pak Páta Karel, co s ním vůbec nechci chodit, on je zalobnícek, zaluje, nic si nevyzaluje. A nikomu nic nedá, protoze je lakomec, ale sám loudit umí. Ale pÅijÄ si!

Kdyz nase maminka ten obrázek uvidÄla, tak se smála, ze mám na hlavÄ sesulku jako papousek, a Åíkala, ze jednou budu mít pÄknou památku. Tatínek brucel, ze se za hlouposti vyhazují peníze a ze to nebude trpÄt. Jeden, povídal, neví, kam dÅív, a vy se tu necháte vypodobnit. Ucitelé, povídal, si myslí, ze jsem milionáÅ, jim je hej, mají své jisté, ale mnÄ lidi neplatí. Tak uz nebruc, pravila maminka, brucáku. A nekaz dítÄti radost.

Uvidím, jak se mnÄ odslouzí, pravil tatínek a sel si lehnout. On vzdycky po obÄdÄ spí a to si pÅikryje oblicej Národní politikou, aby naÅ nesly mouchy.

Pan ucitel mne chválí, ze se chovám mravnÄ a ze mám dobrou hlavu, procez mu nosím sesity domů. Písmo mám nejlepsí z celé tÅídy, vnÄjsí úprava písemných prací velmi úhledná. Písu krásnÄji nez Kolorenc Frantisek, co je první ve tÅídÄ, ale casto schází, má skrofle 2 a taky mÄl pÅiusnice. Já si pÅinesl ze skoly vsi, mÄl jsem jich plnou hlavu. Nikdo nemÄl tolik vsí, ani Zilvar, co ostává v chudobinci. Maminka pravila, ze si musí zoufat, a cesala mÄ. Nasi Åíkají, ze půjdu na studije, abych byl pánem a nemusil pakovat bedny jako tatínek. Nás Ladislav, ten nejstarsí, taky mÄl jít na studije, ale neslo mu mÄÅictví a kouÅil retka. Tak mu vzali studenta do domu, aby s ním opakoval, ale LáÄa stejnÄ nic neumÄl, kradl v krámÄ bonbóny a rozdával je Äoucatům, aby s ním chodily. Tak ho vyzdvihli ze studijí a dali ho na kupectví do Mostu, aby se naucil nÄmecky. Zpocátku se mu to nelíbilo a psal, aby ho zase vzali domů, ze uz bude dÄlat dobrotu, a aby mu poslali ucebnice, ze se bude soukromÄ pÅipravovat do vyssí tÅídy. Tatínek mu odpovÄdÄl, milý Ladislave, to by tak hrálo, mÄl jsem s tebou uznání dost, na mnÄ peÅí neroste, teÄ je s ucením utrum, a uslysím-li na tebe stíznost, vezmu hůl, az se vyucís, dá-li Pánbůh, pÅevezmes po mnÄ kvelb. Já jsem to psaní nesl na postu, úÅedníci tam razítkovali, az to bouchalo, to se mnÄ líbilo. Tak se nás LáÄa spokojil, poslal domů prádlo, k nÄmuz bylo pÅilozeno psaní, ze se mu kondice zamlouvá, taktéz pan séf je s ním spokojen, moji drazí, poslete mnÄ pÅílezitostnÄ nÄco na pÅilepsenou, vsechny vás vroucnÄ líbám, taky Mancinku, zda táz uz umí chodit? Já jsem to psaní pÅedcítal nasemu kocourovi, co tomu Åíkás, Honzo? Zda se ti taktéz zamlouvá kondice? Avsak kocour nic neÅekl, jenom se sklebil, lízal si bÅicho a pak vyskocil oknem, aby se vydal na toulky.

Nasi si myslí, ze az budu velký, ze budu sedÄt na kanceláÅi v teple, lidi budou pÅede mnou smekat, ale já...

mehr